Univerzální pětibojař, manažer a rapper Filip Houška

Z pětibojařských výsledků si nejvíc cení šestého místa z individuálního závodu na Mistrovství Evropy kategorie U19 v Litvě a stříbrné medaile ze soutěže družstev, kterou na tomto šampionátu vybojoval společně s týmovými parťáky Matoušem Tůmou a Jakubem Malečkem. „To bylo hezký, byl to takový první větší úspěch,“ vzpomíná Filip Houška na dobu před dvěma lety, kdy se ještě závodilo bez roušek a testování.

Filipe, letos jsi druhým rokem v juniorské kategorii, loni se ale prakticky nezávodilo. Měl jsi vůbec šanci se mezi juniory takříkajíc zabydlet?
S přechodem k juniorům přibyla disciplína a je pravda, že letos v dubnu jsem jel v Budapešti teprve čtvrtý závodní parkur v životě. Takže je to pořád něco nového. Zároveň si ale myslím, že jsme přípravu na tuhle disciplínu nepodcenili. Trénovali jsme docela často v Poděbradech a věřím, že tam nebude problém. Ale nezkušený jezdec jsem pořád.

Jak ses k pětiboji dostal?
Myslím, že to bylo někdy v roce 2010 přes pana Krále. To byl můj první trenér na plavání, kde jsem byl asi od šesti let. Když mi pak bylo devět nebo deset, zeptal se mě, jestli bych nechtěl zkusit nějaké závody v dvojboji ‑ kombinaci plavání a běhu. Tak mě tam taťka dovedl a když jsem překvapivě vyhrál, tak mě to začalo bavit. Tak už jsem u toho zůstal a postupně přibíral disciplíny.

A teď jsi na jejich maximálním počtu. Co se výkonů v jednotlivých disciplínách týče, označuješ sám sebe za univerzálního závodníka. Máš ale některou raději než jinou?
Co se týká tréninku, tam mě asi nejvíc baví koně a šerm. Na závodech je mi to asi jedno. Třeba plavání je tam nejpříjemnější, protože je krátké a tolik nebolí. Kombi naopak bolí ze všeho nejvíc. Šerm a koně tam jsou zase víc na psychiku. 

Jsi nervák?
Půl na půl. Dokážu být v klidu u věcí, u kterých se jiní nervují. Ale pak jsou zase situace, kdy se nervuju víc než ostatní. Jsem pověstný, že si před závodem pořád přerovnávám věci. Všichni mají za pět minut sbaleno a já si to tam hodinu rovnám. Nejsem pověrčivý, spíš to chci mít všechno nachystané, abych to pak při závodě nemusel moc řešit.

Studuješ prvním rokem ekonomii a management v rámci ČVUT v Praze. Jsi pilný student?
Býval jsem. Teď bych řekl, že to se mnou jde docela z kopce a je to čím dál horší. Snažím se udělat nutné minimum, abych to nějak držel.

Svoje první zkouškové období jsi ale zvládl bez potíží. Takže to s tebou asi nebude tak zlé.
Všechny zkoušky se kupodivu povedly na první pokus. Ale dost tomu asi pomohlo, že kvůli covidu bylo všechno online. Uvidíme, co přijde ve druhém semestru. To už asi nebude taková sranda. Ale rád bych tuhle školu dostudoval. V budoucnu bych možná nějaké nabyté manažerské schopnosti využil. Baví mě kreativní práce.

Což je vidět i na tvé hudební tvorbě, které se v posledních letech věnuješ. Jak jsi s rapováním vlastně začal?
Já hudbu miluju, baví mě ji poslouchat. Tak jsem si říkal, proč to nezkusit? Začalo to tím, že jsme na hudebce dělali nějaký projekt. Měli jsme vytvořit hudební album. Tam jsem poprvé zkoušel něco narapovat. Lidem i učiteli se to docela líbilo, tak jsem to pak zkoušel dál. Nijak se na to neupínám. Baví mě to a vyplňuji tím volný čas.

Tvoříš pod uměleckým jménem efage. Co znamená?
Když jsme to vymýšleli, počítali jsme s tím, že to bude všem jasné. Pak se ale ukázalo, že to nikdo nechápe (smích). Jsou to moje iniciály anglicky. Akorát jinak napsané.

Máš vlastní youtube kanál, na kterém se nedávno objevil i klip s pětibojařskou tématikou. Sledují tě trenéři a týmoví kolegové?
Ten klip vznikl na soustředění na Tenerife. Bylo to už trošku naťuknutí, že nejsem jen kluk, co si doma zpívá, ale že dělám i pětiboj. Takže jsem se tam snažil nacpat i nějaké sportovní záběry. V klipu se objevují i kluci z áčka, třeba Kufíno nebo Martin Bilko. Myslím, že je to i docela baví. Občas mi napíšou, že to poslouchají, tak jsem rád. A třeba až zase bude nějaké pěkné soustředění v hezké lokaci, natočíme něco dalšího. 

Co bys závěrem řekl k modernímu pětiboji?
Je to pestrý sport a trénování není nuda, mám ho rád. Hlavně bych chtěl poděkovat rodině, že mě podporuje, a všem svým trenérům za to, že se mnou tráví čas. A taky tréninkovým parťákům, se kterými je sranda. Bez nich by mě to nebavilo. Pokud pojedu na mistrovství světa juniorů a Evropy, bylo by fajn udělat nějaký pěkný výsledek. A celkově bych chtěl pořád tvrdě trénovat a jednou mít třeba možnost bojovat někde nahoře.