Rozhovor s reprezentačním trenérem Jakubem Kučerou

25.10.2022

Rozhovor s reprezentačním trenérem Jakubem Kučerou

Deset. Takový je počet medailí, které čeští moderní pětibojaři přivezli letos z vrcholných akcí. Zasloužili se o ně senioři, junioři i dorostenci. Dařilo se i ve Světovém poháru a český moderní pětiboj znovu potvrdil, že adaptaci na výrazné změny ovládá bravurně.

„Některé věci mohly být samozřejmě i lepší. Ale kdyby mi někdo před sezónou řekl, že v průběhu seriálu Světového poháru budou naši závodníci čtrnáctkrát v tom nejužším, osmnáctičlenném finále, považoval bych to za úspěch,“ ohlíží se reprezentační trenér českých moderních pětibojařů Jakub Kučera. 

 
Jakube, co se v letošní sezóně nejvíc povedlo?
Martin Vlach vyhrál svěťák v Budapešti a Veronika Novotná byla druhá na Světovém poháru v Albeně. To musí za úspěch považovat snad každý. Stejně jako výsledek kluků ve finále Světového poháru. Ani nevím, jestli měla česká reprezentace ve finále někdy tři závodníky v desítce, podle mě ne. Mužský seniorský tým si vedl dobře v průběhu celé sezóny. Ve finále Světového poháru byl v hodnocení zemí druhý, na mistrovství světa čtvrtý, na mistrovství Evropy třetí. To potvrzuje, že patří do absolutní světové špičky. Dokládá to i postavení na světovém žebříčku. Martin se letos poprvé dostal do nejlepší trojky, po sezóně je na světovém žebříčku celkem pět Čechů do osmnáctého místa. Z tohoto pohledu udělal celý tým velký pokrok. 
 
Sám jsi naznačil, že všechno dokonalé nebylo.
Samozřejmě se vším být spokojení nemůžeme, to by bylo asi špatně. To by svádělo k tomu, že není kam dál jít. Většina reprezentantů dosáhla kariérního maxima, ať už v rámci Světového poháru nebo postavení na světovém žebříčku. U většiny z nich byl patrný posun výkonnosti i zlepšení výslednosti na soutěžích. Na druhou stranu od mistrovství světa jsme čekali víc, hlavně v individuální soutěži. Zvlášť po tom, jaký byl průběh dlouhodobé části Světového poháru. Ale věřím, že všechno má svůj čas.
 
Úspěchy letos čeští pětibojaři sbírali napříč všemi kategoriemi. Je to dva roky před olympiádou pozitivní zpráva?
Jednoznačně ano. Velký posun udělali nejen senioři, ale i juniorský tým. Matouš Tůma a Filip Houška po sezóně přechází do seniorské kategorie a je zřejmé, že výhledově by i tam měli být konkurenceschopní. Velký progres udělala Lucka Hlaváčková, a to nejen mezi dorostenkami, ale hlavně na juniorských soutěžích. Přestože je jí teprve sedmnáct, svojí výkonností potvrdila, že už má smysl, aby se v příští sezóně začala objevovat i na velkých seniorských soutěžích. Je pro nás výbornou zprávou, že bychom po dlouhé době mohli mít konkurenceschopný celý ženský tým, protože Verča Novotná s Karolínou Křenkovou už letos prokázaly, že mohou patřit do světové špičky. 
 
Vraťme se k průběhu sezóny. Jak jste se vypořádali s přechodem na nový soutěžní formát?
Bylo to hodně individuální, každý na změnu soutěžního formátu reaguje trochu jinak. Někdo se adaptuje rychleji, někdo pomaleji. Myslím, že jako celek to ale celý tým zvládl velmi dobře. Potvrdilo se, že jsme schopní reagovat na změny celkem efektivně. Ať už to bylo v minulosti při přechodu na laser-run nebo jiných zásadních změnách, které přicházely, tak ty sezóny většinou byly úspěšné. 
 
Co bylo na adaptaci nejtěžší?
Na to, aby se zásadním způsobem upravil tréninkový program, bylo extrémně málo času. Všechny týmy to dělaly za pochodu. Až v průběhu sezóny jsme zjišťovali, v čem je nový formát atypický, jaké jsou potřeba udělat změny v přípravě a v neposlední řadě nakolik je zdravotně nebo kondičně rizikový. A právě tam vidím největší úskalí. 
 
Proč?
Potvrzuje se, že zdravotně bude ta extrémní soutěžní zátěž pro sportovce opravdu maximálně riziková. Pokud ještě nedojde k dalším změnám nebo úpravám soutěžního formátu, tak v uvozovkách životnost moderních pětibojařů bude pravděpodobně významně kratší než v minulosti. Pětiboj byl výjimečný v tom, že nebylo neobvyklé vidět v absolutní špičce závodníka, kterému je pětatřicet a který se tam drží už deset, patnáct let. To už bude teď asi nemyslitelné. Zrádné je to i v tom, že každý sebemenší zdravotní problém je násobně víc vidět než dřív. 
 
Jak nový formát promluví do přípravy na novou sezónu?
Návaznost jednotlivých disciplín jsme do programu zařadili okamžitě už v průběhu předešlé sezóny. Ale logisticky je to složitější. V našich klimatických podmínkách není jednoduché simulovat rychlý přechod mezi plaváním a laser-run. Když budou venku teploty blízko k nule, je to zdravotně rizikové, to si dovolit nemůžeme. Část programu tedy přesuneme do destinací, kde je trénink těchto přechodů možný. Minimálně pro A tým budeme hledat nová místa a nové možnosti.
 
Co dalšího bude jinak?
S výhledem na olympiádu v Paříži se pravděpodobně vrátíme k tréninku ve vyšší nadmořské výšce, který se osvědčil před hrami v Tokiu. Taková příprava je samozřejmě finančně náročnější. Ale trénink všech světových týmů už je absolutně profesionální a vysokohorské kempy dělají ze špičky všichni. I pro nás je to tedy aktuálně asi nutnost. Závodníci, kteří mají předpoklady závodit úplně nahoře, budou jen těžko konkurovat nejlepším, pokud nebudou mít trénink po logistické nebo finanční stránce zajištěný odpovídajícím způsobem. Musíme tedy hledat možnosti, jak podpořit jak celý tým, který jde nahoru, tak samozřejmě i jednotlivce, kteří mají objektivně největší šance na úspěch na hrách v Paříži.
 
Nejvýraznějších úspěchů dosáhli letos Češi v týmových soutěžích. Zaměříte se teď vzhledem k blížící se olympiádě víc na individuální výsledky?
Přesně tak. Příští rok začíná perioda, ve které se už výsledky počítají do olympijského světového žebříčku. V programu jsou i první přímé olympijské kvalifikace. Důraz na individuální soutěže bude tedy v příštím roce logicky větší. Letos byla vlastně poslední možnost, kdy mělo smysl se na štafety víc zaměřit. A to se povedlo. Honza s Martinem přijeli na mistrovství Evropy s tím, že chtějí a mají vyhrát a vyhráli. I na juniorském mistrovství světa jsme poskládali štafetu tak, aby byla co nejsilnější a kluci také vyhráli. Tohle se povedlo maximálně. Senioři i junioři jsou ve štafetě aktuálně číslo jedna. 
 
Jak moc se na podobě sezóny 2022 podepsala situace kolem nahrazování jízdy na koni překážkovým během?
Z mého pohledu to sezónu ovlivnilo úplně zásadně. Od momentu, kdy si v loňském roce Kongres odhlasoval, že se udělají kroky k případné výměně jízdy na koni za jinou disciplínu, je atmosféra na závodech úplně jiná. Napětí okolo závodníků a realizačních týmů bylo znát na každém kroku, kvalita zajištění jezdecké disciplíny šla na soutěžích výrazně dolů. To, jakým způsobem jedná a rozhoduje mezinárodní federace, je pro řadu lidí, kteří jsou o tom schopní přemýšlet, absolutně neakceptovatelné. 
 
Aktuální situaci kolem nahrazení jízdy na koni překážkovým během se budeme věnovat v dalším rozhovoru.  
Testovací reklama