Rozhovor s Ondřejem Polívkou

„Upřímně jsem rád, že už mám sezónu za sebou. Bylo to relativně dlouhé,“ oddychl si pražský rodák po návratu z Polska. „Jsem rád, že jsem to zakončil docela dobře a posbíral nějaké body.“

Konkrétně 33 bodů do světového žebříčku. Jak moc cenné pro tebe jsou?
Není to samozřejmě na úrovni mistrovství světa nebo Evropy, závod v Polsku byl o kategorii níž. Ale docela zajímavé ty body jsou. Tuším, že odpovídají nějakému patnáctému místu na Evropě. Není to tak, že by člověk ulítl někam nahoru a něco si tím zajistil, ale v tom závěrečném součtu to roli hrát může. 

Je pro tebe tedy po nepříliš vydařeném létě úspěch v Drzonkowě alespoň malou náplastí?
Abych řekl pravdu, tak úplně ne (smích). Samozřejmě z výsledku mám radost. Ale všichni jsme tam chytli nějaké střevní problémy, nejspíš z jídla, a celé to finále nebylo pro nikoho z nás úplně příjemné. Mě to naštěstí v žádné disciplíně vyloženě nechytlo, ale na běhu už jsem byl slabý a hleděl jsem na to, aby už byl konec. Takže nemůžu říct, že bych si ten den užil (smích).

Jak celou svou sezónu nakonec hodnotíš?
Začátek byl docela dobrý, tam jsem se cítil i dobře natrénovaný. Kolem svěťáku v Praze se to začalo trochu bořit, ale dostal jsem se z toho. Ale před Evropou mě pak chytla záda a zase jsem dva, tři týdny nemohl nic dělat. Naštěstí jsem to tam nijak výrazně nepocítil, neomezovalo mě to. Spíš tam byly moje chyby.

Ve finále individuálního závodu v Bathu tě trápil problém s achilovkou, ten už je vyřešený?
Musím zaklepat, je to dobré. Pravděpodobně za tím stály nové boty. Nejspíš to bylo jen hodně otlačené v kombinaci s nějakým menším zánětem. 

V neděli vás s Eliškou Přibylovou čeká ještě závěrečná exhibice smíšených štafet v Moskvě. Takže vám to závodění ještě tak úplně neskončilo.
Tam už to ale bude volnější. Jde hlavně o to, abychom si hezky zazávodili. Doufám, že si tam trochu spravíme chuť tím, že si ten závod užijeme.

S Eliškou jste partneři nejen ve štafetách, ale i v životě. Vyhovuje vám závodit spolu?
Myslím, že ano. I když nám to třeba naposledy na mistrovství světa nešlo, tak jsme se shodli, že je únosnější pokazit to sobě navzájem než někomu jinému. Vůči sobě si to nezazlíváme.