Rozhovor s Martinem Vlachem

„Testujeme se vždycky před odjezdem i po návratu. Samozřejmě bych byl radši, kdybychom se testovat nemuseli. Ale v rámci nějaké solidarity se skupinami obyvatel, které by nákazu koronavirem nemusely přejít jako my, mi takové omezení mých svobod opravdu nevadí. Vnímám to jako opatření, které je nezbytné.“ 

Naposledy jste si testem na covid prošel v neděli po návratu ze soustředění v italském Seiser Alm. Jak jste s tréninkem v Dolomitech spokojený?
Prostředí bylo super. Kvůli pandemii bylo vylidněno a tratě jsme měli pro sebe. Celé to bylo postavené hlavně na běžkách. Díky tomu mi ani nescházelo plavání. Měl jsem ruce z těch běžek tak unavené, že mi bazén ani nechyběl. A navíc to bylo zase vysoko. Líbilo se mi tam.

Právě ve vysoké nadmořské výšce jste v předolympijské přípravě absolvoval víc tréninkových kempů než v předešlých letech. Jak výšku snášíte?
Myslím, že ji na sobě moc nepociťuji a zvládám ji relativně dobře. Věřím, že nějaký přínos do závodů to mít bude.

Během vaší přípravy v Itálii oznámila UIPM přesunutí letošního mistrovství světa z běloruského Minsku. Důvodem byla obava z tamní nestabilní situace. Vnímáte tento krok mezinárodní federace jako správný?
Asi to bylo jediné možné řešení. Moc nevím, co si teď o Bělorusku myslet. Jedna věc je ta politická situace tam, druhá situace kolem koronaviru a to, jak se k tomu všemu staví. Je to prazvláštní. Pořádně bychom nevěděli, do čeho jdeme. Bylo to určitě správné rozhodnutí, které však přišlo relativně pozdě.

O pár dnů později byl světový šampionát přidělen Káhiře, což v českých řadách nevyvolalo zrovna nadšení. Jak se na to díváte vy?
I já preferuji destinace, které jsou blíž středoevropskému nebo západnímu stylu života. V Egyptě jsem závodil asi pětkrát a vždycky to bylo stejné. Nejdřív několikahodinové čekání na letišti.  Mívají problém s těmi našimi zbraněmi, které ani nejsou zbraně, ale oni se k tomu tak staví. Následuje příšerná doprava na hotel. Ani z organizačního hlediska mi to kolikrát nepřijde úplně zvládnuté. Taky je tam riziko střevních obtíží a podobně. Nemůžu říct, že se tam vyloženě těším.  Ale všichni ty podmínky budeme mít stejné. Pozitivní věc je, že necestujeme přes půl světa. Pořád jsou to nějaké tři hodiny v letadle a to je příjemné. Lepší než třeba Čína, kde to mělo být loni. 

Start sezóny, tedy březnový Světový pohár v Budapešti, zůstává zatím beze změny. S čím budete letos spokojený?
Rád bych zase viděl nějaký posun od toho, co jsem doposud předváděl. Určitě se chci zlepšit. Budeme doufat, že v tom březnu ta sezóna opravdu začne. 

V závěrečné, kombinované části dlouhodobě patříte mezi světová esa. Kterou další část pětiboje potřebujete nejvíce vylepšit?
Zlepšení bych chtěl vidět ideálně ve všech disciplínách. Ono moc nezáleží, kde bude. Když se to pak vezme jako celek, bude to dobré, ať přijde zlepšení kdekoliv.

Už o víkendu se s mužskou částí reprezentace vydáte na tréninkový kemp do Dubaje. Jak se těšíte?
Nikdy jsem tam nebyl, takže se těším moc. Je to jedna ze zemí, které bych rád poznal. Samozřejmě tam jedeme trénovat a ne na dovolenou, ale podívám se někam, kde jsem ještě nebyl. Bude tam teplo, to je taky pozitivní. Uvidíme, jak to tam bude vypadat z toho tréninkového hlediska. Ale rozhodně jsem pro.

Jste ve třetím ročníku právnického studia. Jak se vám daří skloubit školu s náročnou olympijskou přípravou?
Už na loňský rok jsem zažádal o možnost rozložit ročník a bylo mi vyhověno. Trochu jsem tedy zvolnil tempo, abych se mohl připravovat na olympiádu, která se nakonec nekonala. Takže jsem si v tom jarním období, kdy jsem neměl moc co na práci, drtivou většinu věcí dodělal. Mohl jsem tak nastoupit do čtvrtého ročníku. Ale když už jsem to měl rozložené, zůstal jsem tam, kde jsem. Tak to mám teď ve škole dost volné. Když se na to dívám zpětně, nejradši bych samozřejmě dodělal třetí ročník a rozkládal až ten čtvrtý. Ale když už se to takhle stalo, tak si to teď vlastně docela užívám. Mám po zkouškách, v létě mě čeká ještě jedna velká. Tak alespoň nabírám kredity ve volitelných předmětech.