Olympijský šampion David Svoboda ukončil kariéru

„Celou letošní sezónu jsem se trochu pral s chutí závodit a sázel jsem na to, že v létě na těch nejdůležitějších závodech ji zase najdu. Nicméně na mistrovství Evropy, i přes to, že jsem byl zdravý, ve formě a měl jsem v podstatě ideální podmínky, mě ten závod nenadchl a nebyl jsem do něj vnitřně zatažený,“ uvedl jeden z hlavních důvodů odchodu do sportovního důchodu Svoboda, jehož maximem v letošní sezóně byla osmá příčka z finále Světového poháru ve Vilnijusu. Na mistrovství Evropy v Minsku skončil až třiatřicátý. A na největší sezónní vrchol ‑ mistrovství světa v Káhiře ‑ už neodcestoval. „Cítím, že se ta motivace postupně přesunula od závodění do jiných oblastí a posportovní ambice přetlačily ty sportovní. Teď se těším, co přijde dál. Z pětiboje ale nezmizím, mám jeden sen, takovou vizi," prozradil.

Svou náplň příštích let vidí ve vytvoření a organizaci unikátního závodu, který nemá ve světě moderního pětiboje obdoby. „Chtěl bych, aby se u nás zrodil prestižní a pravidelný závod, kterého se budou na mou pozvánku účastnit špičky světového pětiboje. Česká republika dlouhodobě takový závod nemá a to je škoda. Praha je ideální místo, sportovci ji milují. A Česko obecně má skvělé fanoušky,“ odkryl smělé plány Svoboda. „Chtěl bych, aby ten závod byl moc pěkný po všech stránkách, ať už pro diváky, kteří by se na něj pravidelně těšili, tak pro závodníky. Pro ně to musí být luxus.“

Absence podobného prestižního podniku napříč pětibojařškými destinacemi je podle Svobody dalším důvodem ukončení reprezentační kariéry. „Občas jsem se cítil trochu podvedený,“ přiznává. „Vždyť já si ten sport před lety vybral na základě toho, že jsem viděl Libora Capaliniho, jak byl druhý na mistrovství světa v Maďarsku a kolem něj byly desetitisíce lidí, protože v Budapešti pětiboj milují. Právě to mě nalákalo. Jenže jsem postupně zjistil, že realita je trochu jiná. Závodníci jsou často snad až na posledním místě mezi prioritami pořadatelů a soutěže bývají čím dál častěji ve velmi exotických destinacích, kde není zájem obyvatel o náš sport zrovna největší. I to je důvod, proč končím možná předčasně a proč chci vytvořit závod, který bude jiný.“

Nadšení a zápal pro novou věc však brzdí i obavy. „Je to pro mě tak obrovská výzva, že vůbec nedokážu odhadnout, nakolik budu úspěšný,“ přiznal. „V podstatě je to stejné, jako když jsem byl malý kluk a zatoužil vyhrát olympiádu. Věděl jsem kulový, co to obnáší. Teď jsem v podobné fázi.“

Na olympijských hrách v Londýně v roce 2012 David Svoboda ukázal, že i ty největší sny si splnit umí. Tentokrát je však v jiné roli. „Tehdy jsem se věnoval hlavně tréninku a prodání té dřiny, teď budu mít těch aktivit ještě trochu víc, budu taky konečně víc pracovat hlavou než rukama,“ usmál se. „Je načase předat zkušenosti dál a být tu ještě víc pro ostatní,“ nakousl Svoboda téma trenérství. „Takže to opravdu hlavní zaměření na příští dva roky bude práce trenéra na Dukle, kde bych mohl pomáhat různým, už existujícím, tréninkovým skupinám. Zároveň bych rád přispěl k rozšiřování a zkvalitňování pětibojařské základny, pomáhal různým oddílům po republice, věnoval se mládeži a školení trenérů.“

I přes definitivní zavěšení pětibojařské výbavy na hřebík se olympijský šampion se sportem neloučí. „Už ve středu odlétám do Španělska, kde bych si měl poprvé v životě vyzkoušet závod v triathle,“ prozradil Svoboda svou účast na mistrovství světa v neolympijských pětibojařských disciplínách. Do severošpanělského Viveira tak doprovodí svého bratra Tomáše, mistra světa v biathle z roku 2013. „Jedu si to jen vyzkoušet, rozhodně nerozjíždím novou kariéru.,“ ujistil Svoboda. „Moc se těším, zkusím si něco nového, ale vůbec nevím, co od sebe čekat. Snad tam bude svítit sluníčko,“ dodal se smíchem a ujištěním, že sportovat, i když na amatérské úrovni a bez tlaku na výsledky, bude už pravděpodobně navždycky.

Aby toho nebylo málo, přihlásil se zpátky do školy. „Mám bakaláře na FTVS, obor Tělesná výchova a sport a moc rád bych si konečně dodělal magistra,“ upřesnil.

Další Svobodovy plány mají podobu pokračování spolupráce s mentálním koučem Janem Mühlfeitem. „Je to takový můj mentor. Už jsme spolu dělali spoustu zajímavých přednášek ve firmách na téma paralely vrcholového sportu a byznysu. Věnujeme se na nich osobnostnímu rozvoji. A protože se nám to zatím docela dařilo, rádi bychom v tom společně pokračovali ještě intenzivněji.“ 

Ani v následujících měsících tak jeden z nejúspěšnějších českých sportovců tempo nezvolní. Přesto věří, že stihne i relaxovat. „Úplně nejvíc bych se konečně rád věnoval sportování pro vlastní zábavu a osobnímu životu. Když jsem reprezentoval, dával jsem tomu všechno, abych byl co nejlepší. Musel se ze mě stát trochu sobec a to už mě teď nebaví. Chci být víc s rodinou, na kterou jsem měl vždycky málo času, a v příštích letech založit rodinu vlastní. A taky předat dál to, co jsem se do teď naučil,“ uzavřel David Svoboda.

Veleúspěšnou pětibojařskou kariéru ukončil po třinácti letech a šestnácti velkých medailích.