Na rybách s Honzou Kufem a Vaškem Frajbišem

Honzo, jak se pětibojař stane rybářem?
Já to dělám relativně dlouho. Když jsme byli malí, jezdívali jsme na ryby pravidelně s dědou. Teď už je samozřejmě děda starší, tak už nejezdíme tak často. A tím, jak máme závody a soustředění, tak už toho prostoru na společné výlety není tolik. 

Teď je tvým nejčastějším rybářským parťákem šermířský trenér Vašek Frajbiš. Jak se to stalo?
Vašek je vášnivý rybář a postupně mě nahlodával s jeho vášní pro muškaření. Že je to krásný a že bych to měl taky vyzkoušet. Až jsem si tedy letos udělal papíry a zařídil tu muškařskou povolenku. A po olympiádě byl konečně trochu prostor, tak jsme spolu začali chodit občas na ryby.

Měl Vašek pravdu? Stojí muškaření za to?
Rozhodně měl pravdu. Ty řeky jsou nádherný, čistý. To prostředí okolo je krásný, stojíš v přírodě. Je to zároveň taková příjemná aktivita. Celý den chodíš řekou, pořád trošku bojuješ s tím proudem. Je to takový akčnější než jenom sedět někde u rybníka, což má taky svoje kouzlo. Ale tohle je úplně něco jiného. Vlastně jsem dost vděčný, že mě k tomu Venca přemluvil, protože se mi to hodně líbí. Věřím, že u toho vydržím spoustu let.

Říká se, že rybaření je pro samotáře. Platí to i pro muškaření?
Mně se to líbí víc, když jsme tam aspoň dva. Asi má oboje svoje kouzlo. Ale tím, jak já to ještě vlastně neznám, tak je fajn, že je Venca takový můj průvodce. Dělá si srandu, že jsem s ním přeskočil nějakých patnáct let jeho chytání, kde on si teprve všechno procházel a vůbec nevěděl, kam má jezdit. On mě bere na ta svoje místa, takže to mám jako na podnose. A to je teda hrozně příjemný.

Jak mu takovou službu splatíš? 
Tohle budu splácet dlouho. Třeba některými svými místy, která objevím a která on ještě nezná. I když taková už asi nejsou (úsměv).