Klasik a kreativec Matěj Lukeš

Matěji, na juniorském mistrovství Evropy i světa jsi byl nakonec platným členem reprezentace. Sezónní cíl je tedy splněn?
Do tohoto roku jsem šel poprvé jako junior, co ale nemá jezdeckou licenci. Nominovat se na mistrovství Evropy a světa se mi nejdřív nepovedlo, i kvůli těm koním. Pak mi ale pomohlo, že se závody různě odkládaly. Na závodech v Polsku jsem pak dokázal, že na koni jezdit umím. Že to nějakým způsobem přejedu. Tím jsem se dostal na Evropu, která se mi ale vůbec nepovedla. Vzápětí byl ale svět, kde jsem šel jen štafetu. Co jsem zkazil v šermu na Evropě, to se mi povedlo na tom světě. Tam jsem zašermoval asi svůj nejlepší výsledek. Pak se nám s Jirkou (Bauerem) bohužel nepovedli koně, ale jinak si svého výkonu ve štafetě vážím. Takže ano, jsem docela spokojený.

Zlepšil ses i jezdecky?
Věřím, že ano. Před touhle sezónou jsem opravdu nebyl dobrým jezdcem. Nějaké úplné základy jsem dostal ve dvanácti, třinácti letech. Ale pak se dlouho nic nedělo. Pravidelně teď jezdím teprve druhým rokem. Snad se to ještě zlepší.

Ještě nedávno ses vrcholově věnoval i triatlonu. Čím si nakonec pětiboj získal tvou plnou pozornost?
Usoudil jsem, že by mi to mohlo jít líp. Je tam víc sportů. A čím víc, tím líp (smích)! Jsou tam i technické disciplíny, ne jen ty fyzické. Takže to není jen rubání, ale je to trochu víc i na psychiku. Pětiboj nabízí víc možností něco zkazit, ale zároveň i víc šancí na to, aby se něco povedlo.

Máš některou z disciplín radši než jiné?
Tenhle rok mě překvapivě držela střelba. To, co mě baví, se mění podle toho, co mi zrovna jde (smích). Třeba na koni to může být úplná krása a baví mě to. Ale taky může přijít chvíle, kdy je všechno tak hrozný, že bych nejradši utekl do lesa bez koně. Mění se to.

Stejně jako činnosti, kterými relaxuješ, je to tak?
Mívám taková období. Třeba když jsem si zařizoval bydlení na Dukle, nějakou dobu mě to naplňovalo. Celý začátek letošní sezóny jsem si zase po nocích kreslil. Nebo taky peču. Rád chodím s kámoši do kina a občas posedíme. Většinou ale můj relax nějak souvisí se sportem. Třeba vyrazím na kolo, nebo si rád zahraju nějakou kolektivní hru.

Co si po nocích kreslíš?
Většinou něco vtipného. Nebo to aspoň má být vtipné. Jako malý jsem si kreslil různé komiksy. Teď kreslím třeba komiksové postavičky. Bylo to vlastně způsobené i online výukou, kdy jsem tam jen seděl, moc nevěděl, co děláme, a kreslil si něco, co mě zrovna bavilo. Když nevím, co dát někomu za dárek, tak mu třeba něco nakreslím.

Online výkuka zabrala docela dlouhé období. Obživla v té době nějaká tvoje tvůrčí, komiksová myšlenka?
Nepustil jsem se vyloženě do komiksu. Ale vznikla sbírka asi dvanácti postaviček, kde jsem se inspiroval pětibojem. Jsou to šermující zvířata. Mám tam gorilu, jak šermuje. Hrocha, jak šermuje a tak. Mám to vystavené na ubytce (úsměv).

Vidíš v kreslení třeba i možnost pracovní realizace do budoucna?
Jsou to vyloženě jen koníčky. Do budoucna bych chtěl určitě dělat něco, co je spojené se sportem. Ideálně se sportem o více disciplínách. V nejlepším případě jako trenér.

Kam míříš v moderním pětiboji jako sportovec?
Já jsem od malička ten klasik, co vidí tu zlatou medaili. Ale nejlepší pro mě je, když odtrénuju nějaký trénink a vím, že jsem do toho dal všechno. A pak jdu do závodu s tím, že to předvedu znovu a že si pamatuju tu dřinu, kterou jsem udělal na tréninku. Když tohle předvedu, je to ten nejlepší pocit. A i kdyby to nemělo stačit na výsledek, je to další motivace zvládnout to příště třeba ještě líp. Prostě to uspokojení v cíli, když vím, že jsem do toho dal všechno a že se to navíc třeba povedlo, to je ten pocit, kvůli kterému ten sport dělám. Chci ho zažívat co nejvíc.