Hořkosladká olympiáda. Neuvěřitelný příběh českých bojovníků

Martine, svou olympijskou premiéru jsi nečekaně proměnil v senzační páté místo. Jak se cítíš?
Nejdřív jsem byl rád, ale pak jsem zjistil, že to nebylo zase tak daleko. Tak upřímně nevím (smích). Ale samozřejmě tím, že se toho v pětiboji může tak strašně moc pokazit, tak jsem rád, že se to dneska tak nějak všechno sešlo. Určitě s ohledem na jaro to asi vyšlo dobře. Vždycky to může být lepší, ale taky horší. Takže já beru páté místo všemi deseti.

Je ti čtyřiadvacet. Kdybys bral v Tokiu rovnou medaili, neměl by ses v dalších letech už kam posouvat.
Tak to by přece nevadilo (úsměv).

Bronz nakonec opravdu nebyl daleko. Uvítal bys ještě jedno běžecké kolo navíc? 
Myslím, že jsem dobíhal tak akorát na pokraji sil. Většinou to v cíli ustojím a dneska jsem si teda lehnul. Už jsem toho měl opravdu plné zuby. Takže nevím, jestli by to k něčemu bylo, kdyby tam bylo ještě další kolo. Já to měl rozhodně rozložené na čtyři.

Do závěrečného kombi jsi vybíhal z devatenáctého místa. Počítal sis, kam bys to mohl vytáhnout?
Většinou se podívám, s jakým hendikepem startuju a moc neřeším, kdo je přede mnou a za mnou a s jakým rozestupem. Chtěl jsem podat co nejlepší výkon a to bylo to jediné, co jsem před startem řešil.

Časem 10:30.13 ses zapsal pod nový olympijský rekord v běhu se střelbou. Máš radost?
Je to taková třešnička, o které jsem ani nevěděl, že existuje. Ale je to fajn.

Společně s Honzou jste jako jedni z mála zajeli čistý parkur, který byl extrémně náročný. Ty ses dokonce zařadil mezi tři pětibojaře s plným počtem bodů. Jak moc si toho ceníš?
Ten můj koník byl opravdu fantastický. Dokonce mě tam i někde zachránil. Nemyslím si, že byl ten můj výkon stoprocentní, ale za pomoci koníka jsme poskládali čistou jízdu.

Vraťme se k úvodu celé soutěže. S bilancí 16/19 jsi byl v základním kole šermu 22. Bylo to dobré?
Na jednu stranu jsem zašermoval nad svým dlouhodobým průměrem. Na druhou stranu je ten můj dlouhodobý průměr tak špatný, že nevím, jestli můžu být úplně spokojený. Mohlo tam ještě něco padnout. Dlouhodobě bych si přál šermovat lépe, ale momentálně na to ještě nemám. Ještě musím hodně zapracovat.

Na co se teď těšíš?
Asi si dám chvilku pauzu. Budu dohánět resty, které jsem doteď ať už kvůli zranění, tréninku nebo škole nestihl. A dost už se těším na rodinu, je to tu bez nich dlouhé. Naštěstí nám ty moderní technologie trochu pomáhají, ale není to úplně ono.

Honzo, celý závod jsi mířil za medailí, která se rozplynula až v poslední střelbě. Jak ti je?
Musím to hodnotit pozitivně. Až do poslední položky jsem byl na medaili na olympiádě. O tom se mi ani nesnilo, že bych vůbec tuhle možnost měl a ona tady byla. Za to jsem nesmírně vděčný. Za to všem trenérům i všem, kteří se o mě starají, opravdu děkuju. Díky nim bylo tohle všechno možné. Ten zážitek je tak strašně silný, že na něj nikdy nezapomenu. Samozřejmě mohl být o chlup lepší, ale i takhle je to něco neuvěřitelného.

Co se při té poslední položce stalo?
Občas jsem na některých závodech zazmatkoval, začal jsem střílet rychle a tím jsem si to pokazil. Ale tady mi to tak nepřišlo. Byl jsem soustředěný, vůbec jsem nevnímal, jak kdo střílí okolo mě, což se mi málokdy povede. Ty první rány byly o kousíček, nebylo to úplně vedle, ale ani jedna tam nepadla. Možná jsem pak začal trošku zmatkovat, ale to už to stejně bylo pryč. Když jsem vybíhal a věděl, že už z toho medaile nebude, tak i to závěrečné kolo, ve kterém mě málokdy někdo předběhne, bylo trochu těžší.

Naprostou většinu svého olympijského tažení ale nemůžeš hodnotit jinak než pozitivně.

Ten závod byl úžasný. Neuvěřitelný zážitek. To mělo úplně všechno. Když jsem jel na tom koni a dojeli jsme do cíle, aniž bychom shodili překážku, což se při přezkoušení nepovedlo ani jeho vlastnímu jezdci, tak to byly tak strašně silné pocity. Takové jsem nikde jinde nikdy nezažil. Neskutečně jsem si to dneska užil.

Parkur byl mimořádně těžký. Cloumala s tebou nervozita, když jsi sledoval skoro celé startovní pole, jak s ním bojuje?
Rozhodně jsem nebyl víc nervózní, než když jsem koukal včera na holky. Na přezkoušení ti koně vypadali nějak, ale v tom počasí, které tu panuje, bylo vidět, že to kondičně vůbec nedávají. Já přišel k tomu svému koni dvacet minut po tom, co dojel první jízdu, a on stál a funěl, jako by právě doskákal. Byl chudák úplně vyřízenej. Takže jsme na tom opracování nic moc neudělali, aby si odpočinul. Spíš jsem ho trochu uklidňoval a sebe taky. Díky bohu jsme ale zajeli dobrou jízdu. Na olympiádě jsou ty největší parkury, jaké můžou být, a když to takhle vyjde, je to samozřejmě o to lepší.

S Martinem jste jako jedni z mála zajeli čistě. Co to říká o českých pětibojařích‑jezdcích?
Je to úžasný. Za ty koně jsem strašně rád za Roberta Kopeckého, protože po olympiádách v Pekingu i Riu si musel vyslechnout určitě nějaké chytrolíny. Přitom je skvělý trenér, který nás vždycky skvěle připravil. Takže mám i za něj velkou radost, že se to tady povedlo. Že jsme ukázali, že umíme jezdit a že takhle těžké parkury zvládáme. 

Dva Češi v elitní osmičce poté, co oba z účasti na olympiádě téměř vyřadily zdravotní trable. Jaký je to pocit?
Je to bomba. Martin tam zase předvedl úplný nesmysl. To je něco neskutečného, co on je schopný předvést v té závěrečné kombinované části. Dneska jsem si teda věřil, že bych se mohl udržet před ním. Málem to vyšlo, ale v tom posledním kole už mě to lehce semlelo. Ale mám za nás oba obrovskou radost, že se to takhle povedlo a že je vidět, že to děláme dobře. Věřím, že příště to bude ještě o chlup lepší.

Vyhlížíš hry v Paříži?
Zatím jo. Já to takhle měl nastavené už dlouho, že do Paříže bych chtěl vydržet. Přeci jen je to olympiáda v Evropě, kam by snad konečně mohli přijet i kamarádi a rodiče. Je to za tři roky a to není zase tak dlouhá doba vzhledem k tomu, jak rychle utekly třeba ty poslední dva roky. Ani se nenadějeme a už tu bude kvalifikace. Když mi to tělo dovolí, moc rád to ještě jednou zažiju.

Co tě teď čeká?
Těším se, že si dám pivo, to už jsem dlouho neměl. Pak se vrátíme domů a určitě budeme mít pár týdnů volno na nějaké vzpamatování se a vstřebání všeho, co jsme tu zažili. A pak se pomalu vrátíme do přípravy. A budu moc rád sledovat, kam se v následujících letech bude posouvat Martin. Myslím, že by to mohlo být dost dobrý!